Nedokončit? Na to jsem ani nepomyslel!

 

50 kilometrů s převýšením 3000 metrů a limit 10 hodin a 30 minut. To jsou základní parametry extrémního běžeckého závodu Tatranská šelma. Ve Vysokých Tatrách startoval také lídr kandidátky Nezávislých Berouňáků Dušan Tomčo. Do cíle se dostal včas, s úsměvem a už teď přemýšlí o dalších vysokohorských výzvách.

 

Dálkovým běhům se věnujete dlouhodobě. Jak vás napadlo vyrazit zrovna do Tater na takto extrémní závod?

Byl to můj úplně první horský běh. Mám za sebou 25 let závodů v triatlonu, z toho posledních 17 let v Ironmanu, kde se mi toho povedlo dosáhnout a zažít hodně. Nápad zúčastnit se jsem dostal už loni, protože jsem hledal novou sportovní disciplínu, která by mě bavila. Když jsme pak byli na rodinné dovolené v Tatrách, horský běh mi doslova učaroval.

 

Dá se na padesátikilometrový běh s tak ohromným převýšením vůbec připravit dopředu?

Stoprocentně. Jen mě překvapilo, jak moc jsou v horách důležité zkušenosti. Kvůli jarnímu zranění achilovky jsem se do přípravy mohl pustit až v polovině června. I přesto jsem se před startem cítil dobře a těšil se na trať.

 

Stíhá člověk v takové zátěži vnímat krásné horské scenérie? A dá se takový závod „užít“?

Mě to bavilo moc. Tatry jsou nádherné, a navíc nám přálo počasí. Velkou část závodu jsem vnímal spíše jako celodenní „běžecký“ výlet.

 

Měl jste během závodu krizi, která by vás donutila přemýšlet o tom, že vzdáte?

Od startu do cíle jsem věděl, že doběhnu. I když jsem jednou neudržel koncentraci, spadl, narazil si koleno, loket a rameno, o předčasném konci jsem neuvažoval ani okamžik.

 

Láká vás i příští ročník Tatranské šelmy?

Když jsem odjížděl, loučil jsem se slovy „na shledanou“. Určitě se ještě vrátím, ale příští rok to asi nebude. Rád bych se posunul dál, mým cílem je horský běh v Alpách na 100 mil.